"Když si něco moc přeješ, celej vesmír se spojí, aby se Ti to přání splnilo."

20. listopadu 2015 v 15:08 | ♥T♥ |  Bla Bla Bla
Najednou začnou všechny věci pomalu dávat smysl.
Tak hluboko a zřetelně, zapadat do sebe. Vidět všechny souvislosti, které předtím vidět nebyly.
Je to tak...fascinující a ohromující, že jde po těle husí kůže a třepot.
Zvláštní a nepopsatelné, krásné a dechberoucí.

Spojitosti mezi VŠÍM. Všechno souvisí se vším. I to, co by mě jindy vůbec nenapadlo.
Je to jako se ráno probudit, otevřít oči a pomalu se rozkoukávat. Na první pohled je všechno stejné. V pokoji se nic nezměnilo, ani venku na ulici. V televizi je to stejné dokola. Lidé říkají pořád to, co říkali. Ale když ty oči úplně dokořán otevřete, podíváte se skrz je to jinak.

Tolik myšlenek, co se mi honí v hlavě za posledních několik dní ... Síla je všechny vstřebat. Možná je to tím tichem, které když člověk pustí dovnitř, začne to všechno slyšet nahlas. Hlava to je televize a myšlenky jsou program. Je to jen na vlastním rozhodnutí, na který se chceme dívat.

Nedokážu to popsat slovy, vlastně to ani nejde. Je to cesta opačným směrem, naruby, nezvyk a okouzlení, které doprovází neustálé udivení se nad tím, jestli je to skutečně možné to všechno tak najednou vnímat a chápat. Neptá se, jestli to má nebo nemá přojít. Prostě to příjde a je jen na Tobě s tím nějak naložit. Příležitost je totiž jako pošťák. Chodí každý den, ale nikdy ne dvakrát s toutež zásilkou.

Je. Možné je totiž naprosto všechno, co chceme, aby možné bylo.
Jsme pouze a jenom obrazem toho, jak se cítíme, co říkáme, na co myslíme a co děláme. Zní Vám to taky tak JEDNODUŠE a JASNĚ jako mě?

 

[ I will wait for love to fly to me and teach me how to fly]

26. listopadu 2014 v 12:34 | ♥T♥ |  Ostatní
"proto říkají takové věci...že jim někdo zlomil srdce nebo možná nikoho nikdy dostatečně nemilovali..."
V zásadě se nic nezměnilo. Je to pořád on. Jenom ta klec kolem něj je nějak víc zlatá...

Tak, tady jsem. Sedím ve své posteli a píšu o lásce. Vedle mě je můj anglický buldok Pumba - velká láska v mém životě. Když jsem byl požádán, abych napsal něco o lásce, hned jsem souhlasil, ale teď si myslím… co já k*urva vím o lásce?!
Myslím si, že jsem to chtěl udělat, protože od doby, co si pamatuju, jsem v ni věřil! Věřím v lásku a nic než lásku. V ten velký druh lásky, ohromující, úplně mimo kontrolu, mimořádnou, v ten druh lásky "všechno pro tebe udělám".

Proč v to věřím? Nevím, nemám tušení. Jediné, co vím, že věřím.
Od doby, kdy jsem byl malý kluk, který seděl ve svém pokoji v domě rodičů v malé vesničce s 800 duší jménem Loitsche ve východním Německu, kde jsem vyrůstal, jsem se užíral přemýšlením o velkých městech, zpívání, být na pódiu a nalezením své velké lásky. Moje dvojče Tom této části nikdy nerozuměl. Úplně na to sral.

Moji přátelé si ze mě občas dělají legraci a téměř každý, koho znám, si myslí, že mám pohádkovou představu o lásce a neustále mi říkají, že to není jako ve filmech - že jsem příliš romantický a že tohle všechno je jen moje fantazie. Říkají: "V reálném životě funguje láska jinak!"
Lidé si myslí, že jsem tak naivní, protože mi nikdo neublížil, a já si zas myslím to, že jim někdo ublížil příliš hodně. Proto říkají takové věci. Že jim někdo zlomil srdce nebo možná nikoho nikdy dostatečně nemilovali, a proto se jich nemůže týkat to, o čem já mluvím.

Legrační na tom je, že já jsem asi ten, komu bylo ublíženo nejvíc ze všech těchto lidí dohromady. Zlomený, kompletně zničený, nejhorší druh žalu, jaký si umíte představit. Horší, než jsem si myslel, že by se mi mohl stát. Zklamaný, podváděný, využívaný. Tohle říkám bez vyprávění celého příběhu, samozřejmě, ale chci, aby lidé věděli, že takové věci se dějí také mně - těm, kteří se zdají být "pokrytí zlatem."
I když se stále snažím léčit, mám pocit, že pořád věřím - což je dobrá věc. Stále věřím v to kouzlo, ve velkou celoživotní lásku. Potká to i mě? Nevím. Jednou jsem si myslel, že jsem ji už našel, takže možná ne…ale doufám, protože naděje je to, co nás všechny přiměje pokračovat a pevně věřím, že láska je vše, pro co tady jsme! Žádný jiný důvod. Jen láska!

Lidé rádi kategorizují a všechno označují. Co je méně nebezpečné; to je bezpečnější. Obzvlášť v průmyslu, ve kterém jsem. Mám pocit, že lidi štve, když nevědí, jestli je v mojí posteli žena nebo muž. To je důvod, proč dostávám "gay otázky" už od mých 13 let, kdy jsem začal poskytovat rozhovory. Vždycky jsem se divil…proč na tom vůbec záleží? Myslel jsem, že jsem tady, abych pro lidi zpíval a vystupoval?

Nikdy jsem neměl pocit, že bych někomu dlužil nějaké odpovědi a pobavuje mě, že z toho dělají takový velkou věc. V mém světě to není tak černobílé, a myslím si, že skutečná otázka by měla znít: Proč se na to ptáme? Proč na tom vůbec záleží? Proč potřebujeme nálepky? Nemůžeme prostě žít?
Nikdo neví, co se stane v příští minutě, v příští vteřině. Kdo ví, do koho narazím. Možná jen hodlám potkat někoho, kdo navždy změní můj život, a pokud se to stane, opravdu záleží na tom, jakého bude pohlaví? Jen vím, že láska je jedna krásná věc, kterou nemůžeme ovládat. Nemáme na ní žádnou moc. Nevíme, odkud pochází, a nikdy nevíme, kdy nás zasáhne, a to je krása toho všeho.

Takže si myslím, že budu čekat a uvidím… Doufám, že najdu tu magickou lásku, tu, která léčí, co bylo zlomené a dává mi křídla.

Moje jediná rada je: Milujte toho, koho milovat chcete a kdo vám lásku oplácí. Život je příliš krátký.

Ale zase, co já k*rva vím!

[.všechno nebo nic.]

12. listopadu 2014 v 0:48 | ♥Hany♥ |  Bla Bla Bla
"Když jsi v pohodě, tak i ostatní jsou v pohodě. A když nejsou v pohodě, musíš se snažit, aby v pohodě byli."

Když se mění zásadní věci ve vašem životě, který jste předtím dělali úplně jinak, nebo je nedělali vůbec, je to dost zvláštní pocit. Je to jiný. Když se mění něco uvnitř Vás tak moc, že to skoro slyšíte jako když se láme led, a zároveň se navenek nemění skoro nic. Nic a nebo všechno. Nedokážu najít slovo, možná jedno. Magický. Je to tak zvláštní a nezvyklý, mění se pohled, přístup, mění se něco uvnitř k lepšímu a nese to s sebou zvláštní vnitřní klid a pohodu. Všechno se najednou dá nějak vyřešit, dá se volně dýchat a pohled do zrcadla je najednou jinej. Bez strachu, bez výčitek, bez špatnýho svědomí. Je to jako když se rozlije horizont tak daleko, že jste ani netušili, jak daleko se vlastně dalo dohlídnout. To, co jsem předtím neviděla nebo spíš nechtěla vidět, to je najednou přímo předemnou a děje se to. To, čeho jsem se bála. Bála jsem se toho tolik, byl to můj vnitřní utajenej strach.
Ten největší strach se najednou stal skutečností, a já jsem zjistila, že se vlastně ani tak není čeho bát. Že to možná půjde. A že to nakonec je i hezký...
Změna je vždycky zvláštní stav. Stav očekávání z toho, co bude. Z toho, co nebude. Z toho, co by mohlo být. Z toho, co bude. Není to jako změnit barvu vlasů nebo trička. Je to změna, která může bourat zdi a hory přenášet, je velká, je vlna, je úplně naruby. Přináší spoustu novýho, lepšího, posouvá dál. K tomu vlastně asi změny slouží. Občas je těžký je udělat, někdy vlastně ani nechcete, změna je risk a možná ztráta, ale nakonec to tak má být. A jakmile se přestanete bát, stane se to.
Spousta věcí, která je pro hodně lidí samozřejmost, je pro mě nová. Nový pocity, nový přemýšlení o věcech, o druhých... Změnit se, to nejde naplánovat. Příjde to. Stane se to. Najednou se nepoznáváte a děláte věci bez přemýšlení tak, jak jste je nikdy dřív neudělali. To je ta změna. Jde zevnitř. Ovlivní Vás, změní Vás, přehází žebříčky léta budovaných hodnot a přesvědčení, změní směr a otevře nový dveře.
Sebekontrola končí, rozum se nějak hrne do ústraní. Argumenty padaj. Mozek rezignoval. Zato tam, vevnitř to buší, skoro vyskakuje z hrudníku, tetelí se a chvěje, hřeje a rozhoduje na základě pocitů, který jsou silnější než všechny argumenty na světě.
Bránit se dalo moc práce. Bránit se tomu trvalo roky obrňování se, přesvědčování sebe sama, stavění si ochranný zdi. Ale možná už je čas přestat se bránit a prostě se tomu poddat. Všechno nebo nic...
 


[...let's just smile and see what's gonna happen]

6. listopadu 2014 v 14:21 | ♥Hany♥ |  Bla Bla Bla
"what goes around comes back around"
"Karma = čin, zákon příčiny a následky ve smyslu lidských činů, které mají zpětné důsledky na jedince."
jinými slovy:
"To, co dáváš se Ti vrátí." "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." "Chovej se k ostatním tak, jak chceš aby se chovali oni k Tobě."

Věřím v dobré skutky a pomoc druhým. Věřím, že když člověk dělá dobré věci, budou se mu potom dobré věci dít také. Dřív to tak asi nebylo. Ale teď chci.

Nikdy jsem nebyla zrovna vzorným příkladem. Udělala jsem několik věcí, na který nejsem a nikdy na ně nebudu pyšná, přesto bych je nevzala zpátky. Dostala jsem, co jsem dala a nebylo to hezký. Ale uvědomuju si, že už tohle nikdy dělat nechci, je pro mě důležitý mít sama před sebou čistý svědomí. Možná, někdy potřebujete najít něco nebo někoho, kdo Vás nasměruje správně, aniž by o tom věděl. Jsou lidi, kteří mají na svoje okolí dobrý vliv, a kteří nás dokážou posunout dál a správným směrem. Mám takových pár a je to pocit, který bych nevyměnila za nic na světě. A takový lidi nikdy, nikdy nesmíte opustit a už vůbec jim ublížit.

[:kuřecí medailonky s rukolovým salátem:]

30. října 2014 v 0:31 | ♥Haňáč♥ |  ...dobroty:)


Kuřecí medailonky pikantní s vůní bazalky, lehký salát z rukoly s rajčetem, balkánským sýrem a hruškou zakápnutý šťávou z citronu a balsamicem. Lehké, chutné a rychlé jídlo, které potěší vaše chutové pohárky. Hruška salátu dodá neočekávaný rozměr a šťavnatost. Takhle nějak mi chutná babí léto. :)

Čas přípravy:15 minut
Čas vaření:10 minut

Příprava je tak snadná, že to zvládne snad úplně každý. V jednoduchosti je krása. To mnohdy platí právě hlavně u jídla...



Takže ... dobrou chuť:)









[every day, every hour turn the pain into power]

27. října 2014 v 11:33 | ♥Hany♥ |  Galerie
Jakmile tohle člověku dojde, všechno se změní a obrátí. Najednou je všechno tak, jak má být a to, co se každý nový den stane je jenom pohledem do zrcadla. Jsou dny, kdy je to bída a člověk by se radši neviděl, ale není nad to, podívat se zhluboka a přímo a dokázat to přiznat.
Když napravíš co se dá, a uděláš pro to maximum, potom se do odrazu hned kouká líp. Podívat se sobě do očí je někdy tou nejtěžší věcí, ale nutností je to udělat, nebát se a říct si, že takhle jsem to chtěla.
Někdy to nejde, člověk ujede a špatně se to žehlí. Ale motorem toho všeho je, že dobrý musí převážit.
Dělat radost, pomáhat a žít z maličkostí to je vlastně všechno. Co dáš se Ti vrátí, a mnohonásobně. Ve všech směrech. V dobrým i ve zlým. Poraď si s tím...
Otočí se to a najednou nic není tak hrozný, jak to původně vypadalo. A když jsou kolem lidi, se kterýma to všechno _všechno_ můžeš sdílet, to je něco, co ani nejde popsat. A tak by to mělo být.

Mám je všechny kolem sebe, některý jsou daleko, jiní jen pár metrů, ale důležitý je, že je mám a oni mě. ♥

Poslední dobou je to tak zvláštní, ale strašně fajn. Držíme pohromadě víc než kdy jindy, navzdory všem kilometrům, povinnostem a trablím. Je to pevnější a lepší, posouváme se správným směrem, všichni. Ať to tak je i dál. :)

Pár útržků z dnů, který voní jako čokoláda. :) ↓ fotky ↓

Další články