★ Zpátky do minulosti a dál dopředu ★

2. února 2010 v 21:16 | ★ °T° ★ |  Bla Bla Bla
Prakticky od tý doby, co jsem přišla domů ze školy si tady doslova a do písmene vymejvám mozek. Je devět hodin, od tří jsem doma takže to máme čistejch 6 hodin co mi tu v kuse hraje Humanoid a ještě se nezastavil. Už mám hlavu jak balón, ale vypnout to prostě nejde... Nedá mi to, tohle bych mohla poslouchat i ve spánku, prostě pořád. Stejně jako Zimmrovku a Schreiko. Nevim jak se to stalo, jo, počkat, vlastně vim... Ale k tomu se dostanu. Na dlouhou dobu jsem si myslela, že i když už nežiju světem Tokio Hotel, nic mi nechybí. A vlastně ani moc nechybělo, dokud jsem to nezačala zase hledat. Já se vždycky na něco upnu a něčím žiju. Ať je to jednu dobu skupina, pak tetování, pak třeba věci od Jordiho nebo pes, vždycky mám něco co nikdy nedám. A dřív jsem měla tenhle svět. TéHáčkovej svět, kterej jsem milovala. Pak jsem ho opustila. A nenaskytla se příležitost se do něj znova ponořit. Až pak. Sedím, v klidu, povídám, piju latté. Na těch plochejch obrazovkách je zapnutý óčko. Lidi okolo se baví, poslouchaj, sledujou... Já taky. Ale najednou uslyšim ten zvuk a sem jak zhypnotizovaná. Oni pustili Rette mich! Chápete to jo? Klip o kterým si budu vždycky a nadosmrti myslet, že je naprosto bezkonkurenční a nejlepší od nich. A já najednou jak v tranzu. Srdce se mi rozbušilo a nemohla sem nic, jenom sem čuměla jak péro a klepala se :-D Víte jak mi tohle chybělo? Když zas přišel ten pocit, došlo mi, že nadchnout se pro něco nebo někoho je prostě hezký. Mít něco, co milujete, na čem ujíždíte... A je mi jedno, že to ostatní neberou... Teď pod dlouhý době si říkám, že je mi to fakt fuk. Už delší dobu to tak je. Jedu tak nějak sama za sebe. Jsou mi ukradený názory ostatních, miluju věci, který dělám, lidi který jsou pro *mě* důležitý a stojím si za každou věcí co udělám nebo řeknu. A víte že ty ostatní lidi jsou mi někde? Ze svýho pohledu to tak prostě vidim, co na tom co si ostatní lidi myslej? Já si o nich myslim svoje, oni taky a hotovo. Jo, ať jsem třeba trapná, že se mi tohle a tohle líbí, nezájem. Já jsem taková a ať se ostatní třeba pose*ou :-D Za tohle jsem strašně ráda. Že se dokážu vybodnout na ostatní. A stát si za svym. A neuhnout. A prostě to říct. Když se ti něco nelíbí, jdi do háje. To vám povim, to je krásnej pocit. Možná i trochu sebelásky, ale co na tom :-D Mám se ráda a sem za to ráda:-D Jo, nebo už mám nadmíru vymytej mozek... Ale vůbec mi to nevadí. Je to nádhernej pocit ★ Bejt to, co jste. ★

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajü Sajü | Web | 3. února 2010 v 20:56 | Reagovat

aaaaaaaaaaaach ♥ ♥
ano, takovou týnku zbožňuju ♥

2 Peter Peter | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:51 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama