An Deiner Seite, nur eine Weile..... ♥

24. března 2010 v 21:06 | ★ °T° ★ |  Bla Bla Bla
♥
Hotovo. Dneska jsem vážně jak praštěná kladivem. Venku nádherně, člověk by měl dokonce i pocit, že se to prázdno v něm na chvíli zalije slunečníma paprskama, ale je to přesně naopak... Jsem unavená, chci jen spát, spát, spát a probudit se před dalším koncertem... Nic mě nebaví, na nic nemám sílu ani energii... Jenom bych pořád ležela se sluchátkama a spala... Možná, jarní únava... Možná únava z toho všeho... Z těch všech myšlenek co mi prouděj denodenně hlavou, každou veteřinu, pořád dokolečka... Únava z toho, jak se mi neustále on vrývá do mozku, jak pořád přemýšlím o tom, co asi zrovna dělá, jestli má dobrou náladu, v kolik šel včera večer spát... Jsem BLÁZEN. Už si přestávám připadat normální. Vážně.♥♥
Ve škole to všecko nějak přežívám, myšlenkama pořád v 15. březnu. Všecko jde kolem mě,
♥
moje ruka sama píše, moje pusa sama mluví poučky ze sešitu, který jsem si od 15. ani neotevřela a přesto tam jsou. Moje písemky dopadaj líp než obvykle, dokonce u ty koule z angličtiny doplnila 2 ze zkoušení. A přitom už ani nevím, z čeho jsem vlastně byla zkoušená. Vím jen, stála jsem u tabule, ona mi dávala nějaký věty... Můj mozek se vznášel u něj, viděla jsem ho, jak se vylíhnul z vajíčka, a pak jenom slyším "Tak za 2" o__O What's up?
Vůbec nevím, příjde mi, jak když od koncertu jedu na autopilota. Viděli jste Klik? Život na dálkový ovládání? Asi tak. A jednou se probudím, budu stará babka, budu v blázinci s holí v ruce a všecky zdi mojí kobky budou polepený Billasovejma plakátama, kterej narozdíl ode mě zůstane navždycky mladej, krásnej a Humanoidní. Tak to bude. A já se proberu, a nebudu vědět, co se stalo. Jestli jsem dodělala školu, jak jsem se ocitla v blázinci? Moje jediný vzpomínky budou jen ty, jak Billas vyjíždí na motorce, vrtí zadkem, pobíhá po pódiu a já kolabuju. A pak, dostanu mrtvici a bude to.
♥♥
♥
Mám toho do školy moc, ale celej den nic nedělám. Nemám chuť. Neotevřu sešit, ani NIC, i když vím, že druhej den píšem, je mi to vážně naprosto jedno... A přitom? Mám času tolik, že vlastně ani nevím co s tím... Včera 3 hodiny zírám na jendu fotku a zkoumu jeho řetízek. Vážně. Jsem schopná u JEDNOHO jeho obrázku prosedět 3 hodiny čistýho času. Tohle se mi nestalo snad nikdy. Dneska celej den spím. Unavená, do ničeho nemám chuť, nic mě nebaví, nic mě netěší, jen bych spala.
Co se týče Mostu a TH, mám z toho takový smíšený pocity... Prostě mi něco říká, že to nejspíš nevýjde... Myslím si, že budou určitě v Německu na těch závodech, ale tady? A ještě v Mostě? Když jsem to dneska řekla máme, řekla mi, že jsem se zbláznila, že nejsem normální a cituji - "Vždyť jsou to lidi jako my" ... jo a proto chci mít možnost ty lidi "jako my" vidět... DOKÁZAT SI, že oni jsou jako MY....
Chybí mi. Tak strašně moc chybí ty 2 hodiny štěstí, 2 hodiny s pocitem, že jsem s ním... Že on mě naplňuje těma nejkrásnějšíma záchvěvama radosti... a bez něj? Ano, jsem asi vážně divná, ale od tý doby co se rozsvítily světla a on zmizel, něco vyhaslo a něco odešlo spolu s ním... On je svět, ve kterým chci žít... ♥
♥♥♥
♥
Holky, já už vážně nevím co...:( Chci se zas na něco těšit, vstávat z postele s úsměvem, bavit se, užívat si to krásný počasí, mít ze všeho radost... Tolik bych to chtěla! Ale místo toho? Jsem jak nic. Jak pára co jen tak pluje vzduchem... Zbláznim se z toho. Připadám si jak ve skleněný kouli ze který nemůžu ven.. Snažím se jí rozbít, ale je nerozbitná a já v ní budu nafurt zavřená, dokud bude někde uvnitř mě, zavřenej on... Ach jo, nevim jak je možný, že se tohle může stát. Jeden člověk, o kterým vím všechno - a zároveň nic - mi obrátí svět vzhůru nohama. Na jednu stranu příjdu směšná sama sobě a na druhou? Není nic lepšího než pocit, že stojí před váma a vy víte, že váš sen se plní.... ♥
Končím. Psala bych ještě dlouho, pořád mi běhaj hlavou slova, který vyjadřujou moje pocity, ale je to v podstatě pořád to samý. Všecko se točí kolem něj, kolem 15.3., .... ♥:(
Mějte se krásně, užívejte si jaro... ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 24. března 2010 v 21:30 | Reagovat

chybí mi odpočítávání dnů do koncertu, chybí mi odpočítávání hodin ono pondělí.. ale musíme doufat a věřit, že tentokrát nás nenechají čekat 3 roky.. že tentokrát přijedou dřív.. ♥ hlavně to nevzdávat..♥

2 Katusha Katusha | Web | 24. března 2010 v 21:55 | Reagovat

než byli zveřejněný termíny, taky se dalo žít a to jsme ani nevěděli, že vůbec přijedou... taky jsem měla depku, ale vrátilo se to zase zpět, je to jako před koncertem, až na to odpočítávání :) prostě slintat nad fotkama, svíjet se smíchy u videí, zpívat si songy od rána do večera... tenhle svět nám nikdo nevezme a mě to hrozně uklidňuje... koukám na lidi okolo sebe a nechápu, jak můžou žít, když nemají thčka :D ne fakt, oni mě tak naplňujou takovym pocitem, že tu jsou vždycky oni, ať se děje co se děje :) no a co že třeba škola prudí, máme je :D ♥

3 LemQa LemQa | 30. března 2010 v 11:31 | Reagovat

já to vidím uplně stejně... hlavně že o něm víme vše ale vlastně vůbec nic je to fenomén :( ale Miluji ho a vždy budu ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama