Sweet Superstar...

19. května 2010 v 15:45 | ★ °T° ★ |  Bla Bla Bla
..
Měla jsem původně v plánu napsat článek o něčem úplně jiném, ale po tom, co jsem viděla určitý video, tak... zase se mi honí hlavou spousta zbytečenejch otázek.
Jak může člověk, o kterým ani pořádně nevíte, jaký ve skutečnosti je, změnit během chvíle život několika tisícům holek... I kdyby to mělo být jen na chvíli, stačí úsměv a lavina v podobě ječícího davu se řítí na vás a strhává vás sebou. Nechápu to. JAK?
Jak je možný, že zrovna on? Půlka lidí ho nenávidí, půlka zbožňuje k smrti a nic mezitím. Bezesný noci, šťastný úsměvy a přitom? Nevíme vůbec, kdo je... Nevíme nic. Ale přesto jsme si jistý, že ho známe jako nikdo jinej na světě. Občas si říkám, že je to možná dobrý. Žít na obláčku, v představách, jak neodolatelnej a skvělej je. Bezchybnej. Ale někdy mě napadá, že je možná všechno úplně jinak.. Nepřipouštím si to, ale těmhle myšlenkám se nedokážu ubránit, ani kdybych tisíckrát chtěla. Můžu je zahánět do kouta, nemyslet na ně, ale stejně se jednou vrátí... Možná, že je všecko jen jedna velká lež. Jedno velký představení, který jednoho dne skončí a upadne v zapomnění. A zůstane jen ve vzpomínkách těch tisíců holek, pro který byl světem. Nedokážu si představit, že bych ho znala. Že bych ho každý den ráno vítala s hrnkem kafe a úsměvem... Ne, vlastně - já si to představit dokážu, ale v reálu je třeba všecko úplně opačně. Třeba nic není tak, jak vypadá, třeba je to jen kostým v divadle, do kterýho se oblíká, když nám - těm tisícům - hraje představení... A možná, že když se zatáhne opona a světla zhasnou, přichází ten svět, kterej se nám nikdy neotevře... Uvěřila bych mu COKOLIV. Každičký slovo, jako vy všechny ostatní... Stačil by jedinej správnej pohled do kamery a já bych si byla stoprocentně jistá, že on by mi přece nikdy nemoh lhát... Ale co když?
..
Nevím, jestli se dokážu správně vyjádřit, ale tyhle pocity mnou vrtaj a vrtaj a mě to jen utvrzuje v tom, že jsem proti světu tak strašně maličká... Nevýznamná a zbytečná. Kdyby svět přišel o jednu z těch tisíců holek křičících jeho jméno, nic by se nezměnilo. Slunce by druhej den vyšlo znova, on by se znova usmíval do světel reflektorů a jeho život by neprošel ani tou nejmenší změnou. Nikdo by nevěděl, že tu byla ta jedna z tisíce... Ale kdyby svět přišel o něj? Přišel by
..
rázem i o ty tisíce uplakaných očí, o hvězdu, o člověka, kterej ovlivnil stovky tisíců lidí. A všechno by bylo jiný. Paradoxem ovšem zůstává to, že ta jedna z tisíce je součástí miliardy lidí, stejně jako on...LIDÍ. Oba jsou stejný a zároveň je nad slunce jasný, že je nedostižitelnej.
Když potkávám každý ráno stejný lidi, říkám si, že je přece úplně normální je vídat. Choděj po ulici, baví se nebo jen mlčí. Potkám jich denně určitě desítky, stovky... Potkávám TOLIK lidí, který by mohli být jako on, ale nikdy nebudou. A zároveň je možný potkat někdy jeho?
Tenhle svět mi příjde někdy strašně nelogickej. Ničím se od sebe nelišíme a přitom si společnost staví barikády, přes který nemůžem projít. Dělí se na vrstvy, který navzájem nemaj šanci se potkat, podat si ruce, nebo se jen pozdravit... Tisíce těch holek na něj každej den myslí, žijou ve světě s ním... A on ani neví, že za něj každá z nich dýchá.. A otázka, která mi vrtá hlavou je: Dokázal by on dýchat za ní? Jsou na tom stejně - ona ho nezná, on nezná jí. Ona by za něj dala všechno - ale on? Nic... A v tom je ten hnus tohohle světa, kterej si vyčleňuje speciální lidi. Každej by moh stát uprostřed pódia a ovlivňovat miliony lidí. Každej se speciální něčím jiným, ale proč jen těch pár vyvolených má to štěstí a skutečně žijou životem 'tam nad náma' ?
..
A co když to všechno, v co všechny věříme je jenom krásný plátno, který zaujímá naše oči a ve skutečnosti za ním je tvrdá realita? Co když to, co je nám dáváno je jenom komerční přísun něčeho, co nás poblázní, vydělá prachy příslušným osobám a organizacím, rozvášní davy a naplní haly? Co když jde jen o tohle? Co když neexistuje žádný "věřím na pravou lásku", ale je nám pod tím pojmem skrejvaný něco, co bysme žádná nechtěla vědět? Možná to tak je, a potom mi zatemňuje mozek hnusná představa o tom, jak jde svět za prachama. Strčí nám kluka, kterej poblázní tisíce srdcí, rozbrečí tisíce očí a vydělá miliony Eur. Ale domyslí ten někdo, kdo ho nastrčil, jak moc se změní životy těch, který se nechaj strhnout?
Nevěřím tomu, že by někdy někdo z nich brečel v noci do polštáře jen kvůli nedosažitelnosti jejich snů. Nevěřim tomu, že by někdo z nich šel a utřel ti slzy z tváří... Když stojíš mezi stovkama holek a máš pocit, že se dívá zrovna na Tebe. Že ta chvíle patří jen a jen tobě... Že to, co zpívá je určeno jen tvejm uším, že určitě ví, že tam někde stojíš zrovna ty... To samý se honí hlavou všem těm okolo Tebe. A každá má pocit, že její. Že čeká, že se dívá právě na ní... A ve skutečnosti? Je to pro něj jenom dav. Dav, kterej mu dokáže dát energii, podpořit ho, dav, kterej ho zbožňuje...
...
Ale nechci, aby to vyznělo jen jako špatný, jsou to jen otázky a představy, který se mi honí v hlavě. Chci zůstat na obláčku představ, ve kterejch on je dokonalost sama, upřímnej, jedinečnej a skvělej. Ten, kterej by nám nikdy nedokázal lhát nebo nás zklamat. Ten, kdo je mým světem už jen proto, jak si ho představuju. Nevím o něm nic a zároveň mám pocit, že všechno. A proto možná je dobrý, že ho nedostanem šanci poznat. Protože, i když to možná vyzní hnusně, by mohlo přijít obrovský zklamání, který by se neslo hůř než to, že pro nás bude napořád jen nedosažitelnou ikonou....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shadow.. Shadow.. | 19. května 2010 v 17:18 | Reagovat

Tak moc s Tebou souhlasím.. Myslím, že je nejlepší jen tak si snít, o tom společným životu s nimi, bláznivě se usmívat jako ten největší magor a smát se, když na kameru udělají nějakou kravinu..
A co.. třeba je to opravdu jen jeden hnusnej podraz kvůli penězům.. kdo ví..
Každopádně, s Tvým komentářem naprosto souhlasím :)

2 Shadow.. Shadow.. | 19. května 2010 v 17:19 | Reagovat

*S tvým článekem.. (omlouvám se O:) )

3 Sajü Sajü | Web | 20. května 2010 v 15:07 | Reagovat

Ty tam u vás potkáš stovky lidí?:D Nespletla ses trošku? :D:D:D:D
Je to tak strašně nepozitivní článek, ale já jim každý slovo nevěřim. Směju se nad tím, co ještě nevymyslej - včetně Toma s viagrou. Vždyť je to TAKOVÁ hloupost, proboha. Kde jsou fotky, jak šel Tom s x holkama na pokoj? Kde jsou NĚJAKÝ fotky? A pochybuju, že je Tom tak hloupej, aby si kupoval něco v Asii, kor něco takovýho. Nevím, co si tímhle článkem, kameni, chtěla vyjádřit, ale pro mě je to Bill - ten Bill, kterýho vidím. Nepřemýšlím nad tím, jaký jsou v reálu, ale když se mu podíváš do očí, tak člověk s tím, když toho člověka takhle odhadne, tak je prostě vidět, že on není ten člověk, co by lhal. Vždyť z něj na koncertu číšilo štěstí a to je to, co ve mě zůstane navždycky. To jeho štěstí, kterým zaplavil celou TESLA ARENU. To nejde jen tak zahrát, ségra. Prostě nejde! Nevim, kdo jsou, ale podle mě, jsou to vážně ještě někde ti malý kluci, co si přáli, aby je objevil někdo, aby je někdo našel a oni se stali hvězdami a já jim tenhle úspěch vážně přeju. Nevěřím ani těm žvástům o Tomovi a jeho x milionů holek, který ošukal. Bože, vždyť je to abusrdní. Stačí se na něj podívat a to, že nosí hoperský hadry, z něj hned neudělá děvkaře. Možná bych ještě před pár lety tvrdila, že tomu věřim, já tomu chvilku i věřila, ale teď? Ani mě nenapadne :D Prostě blbost... podle mě jsou ti kluci už trošku nešťastný...

4 Sajü Sajü | Web | 20. května 2010 v 15:12 | Reagovat

...nemyslím si, že by byli ještě tak šťastný, jako byli před tím. Možná milujou hudbu a milujou ji dělat, ale vzala jim ta hvězdná kariéra toho tolik, že si nedovedu představit, aby byl Bill šťastnej. Možná nevěří na pravou lásku, možná to je jen hra, ale věřím tomu, že právě on i Tom jsou přesně ty typi kluků, co lásku potřebujou. A to oni nemůžou! Vždyť nemůžou jít ani nakoupit a věřím, že je x dalších fotek u těch paparazzi, který nesměj vyjít na světlo světů. Vždyť tohle není život, chodit všude za zadkem s bodyguardem a nesmět si koupit ani jogurt. Pamatuju si na dobu, kdy byl o nich dokument na RTL a Bill tam vypadal tak strašně nešťastně a víš, že já mu tohle věřím? Že už ho to prostě tolik nenaplňuje, jako kdysi a to mě mrzí, ale nikdy štěstí netrvá věčně a přetrhá se. Má to, co chtěl, zároveň přišel o tolik... :( ale zbožňuju je a zbožńovat budu. Ať má na ně kdo koli jakej kolik obrázek, já je vidím tak, jak je vidím, pro mě Tom není hoper, co klátí jednu děvku za druhou, pro mě Bill není ten typickej rebel, pro mě je to prostě ten Bill, s nenamalovanýma očima, vlasama na všechny strany a teplácích ♥

5 Týnka Týnka | Web | 20. května 2010 v 16:05 | Reagovat

[4]:  ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama