O všem....a....O ničem...

12. července 2010 v 23:00 | ★ °T° ★ |  Bla Bla Bla
♥
Zdravíčko!:D
Tak jsem se úspěšně vrátila, sice s bolestma v krku a rýmou obří jak dvojitej Berlín, ale jinak je vše ok... Dovolená s babčou byla nad moje očekávání, i když pár nepříjmeností náš potkalo... Jako třeba návštěva doktora:-D Ale všecko dopadlo dobře, na to, jak jsem se tam vůbec netěšila a protestovala tajně doma, že jet nechci, jsem byla fakt nadšená...
Krásný moře, spousta sluníčka, drinky, milióny obchodů se vším možným a jako bonus krásnej Mr. záchranář!♥ :D
Návrat do reality mě ale poněkud klame, jelikož jen co jsem se vrátila začala opět klasická chrudimská nuda... Všichni v tom vedru někde v tahu u vody, město prázdný, tak mi nezbývá než obtěžovat facebook a Evulin blog, chodit na kafe a sedět doma u větráku. S tím bolením v krku se zatím neodvažuju na nějakej koupák, ba abych pravdu řekla - ani mě to tam netáhne. Když už se pořádně vymáchat, tak jednou za rok v moři. Ty český sladký plivátka stojej za starou bačkoru, takže praktikuji větrákový dýchánek se studeným pitím...
Neustále vychvaluju svého snoubence, jak se mu každej večer povede udělat krásný nebe, jako třeba dneska, když jsem vykoukla v obýváku z okna, obloha byla jak dokonalá tmavěmodrá látka, z který by byla úžasná košile, ke který by se daly oblíct legíny v barvě těch mráčků a bylo to prostě krásný!:D
Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou jsem tak posedlá stylem, hadrama a veškerýma těma blbostma kolem, stačí mi vidět krásný boty a hned se mi v hlavě rodí představa, jaký šatičky by se k nim dokole hodily, jaký naušnice by to krásně doplnily a většinou si i představím nějakou drahou káru, která by celej ten outfit perfekrně doplnila,...xD
Vystoupit v černejch koktejlkách a červenejch botičkách na jehlách s červeným psaníčkem a naušnicema a černejma koženejma rukavičkama z nějakýho rudýho Porsche... no není to krásná předsatava? Mě osobně se u ní tají dech♥ :D
No, poslední dobou jsem asi dosti šouplá, hlavně co se mého muže nahože v oblacích týče, nemluvě o audinách, který mě čím dál víc dostávaj do kolen. DOšla jsem po dlouhém a usilovném přemýšlení k závěru, že já prostě _potřebuju_ bejt nevídaně bohatá, protože jinak nevím, co si s mým životem počít:-D
Budu si muset vzít bohatýho němce, jehož iniciály budou úplně čirou náhodou BK a jeho bratr bude vlastnit tu nekrásnější audinku ze všech, přičemž já se nechám vozit po nákupech se zlatou kreditkou mého muže:-D :-D
No, abych tak trochu mluvila vážně, mám pocit, že je svět tak strašně nudnej... Černobíle stereotypní, potkávám jen lidi bez fantazie žijící v týhle každodenní šedi, nemající cíle a sny, bláznivý představy... Jsou všichni až podezřele _normální_.
A to mě tady tak strašně štve, jsem tady snad jedinej vyšinutej jedinec ve vlastním světě, kterej i když se snažím ho ostatním aspoň trochu pootevřít, většinou na mě jen nechápavě zíraj výrazem 'ta to nemá v hlavě v pořádku'.
Já prostě nemám potřebu zaobírat se takovejma věcma jako, jestli si udělám řidičák, kam půjdu na vejšku, proč jsem si ještě od vánoc nebyla schopná najít nějakýho normálního 'kluka', jestli zejtra půjdu na plovku nebo ne... Bohužel, i když se snažím tak tyhle věci mě nějak... nezajímaj?
♥
Mě stačí se ráno probudit, přečíst si na zdi HUMANO-ID a hned mám důvod se usmát... Když někam chci, najdu si způsob, jak se tam dostat - nebo si místo toho vymyslím něco jinýho... Hledám lidi, se kterejma se budu moct bavit normálně, tak jaká jsem a ne ty, který se zaobíraj problémama se svejma přítelema a hádkama mezi svejma kámoškama. Lidi, který mě berou i s tím, co magorskýho mám v hlavě... A teď se mi zdá, že i těch ubejvá. Pomalu se vzdaluju od normálního světa, ve kterým se lidi honěj za určitejma hodnotama, který ani nevěděj, jestli doopravdy chtěj, nebo jestli za nima jdou jen proto, že je to prostě daný a dělá to tak každej. Tlaky z každý strany - jdi na vejšku - jdi na vejšku... budeš mít lepší peníze... bla bla bla... Nemá snad už ani cenu pokoušet se jim vysvětlit, že dokud to jde, chci dělat to, co chci.. a ne ztrácet čas něčím, co mě naprosto odpuzuje.. Pro ně naprosto bezcenej argument. Nikdo se neptá, co chcete vy, ale každej vás tlačí jen tam, kde si myslej, že budete mít dobrou budoucnost... Já sama ani pomalu nevim, co jednou chci dělat. Za rok končí škola - maturita, kterou mám strach, že ani neudělám, a co potom?
Na vysokou se jim můžu zvysoka vy... nejvíc se všeho se těším, až to budu mít za sebou... Nadechnu se a řeknu si jo, je to za mnou, zvládla jsem to... a co teď... Sednou na nějaký letadlo a jet pryč... Neupínat se na nějký příjmačky s vejškama, mít pak celou dobu nervy, jestli zvládnu zkouškový, všichni budou furt jen vystreslý ze školy... a jo, i když je asi v dnešní době dobrý mít nějakej papír na chytrost, ale za jakou cenu...?
Vím, že tak spokojená nebudu. To radši bejt šťastná s málem, než utejraná něčím, co mě absolutně nebaví a ničí... Třeba se to jednou v mý hlavě všechno přerovná, třeba někdy půjdu po chodníku, praštim se o lampu, proberu se a budu normální. Půjdu, začnu tlachat s partou slepiček o kravinách, najdu si 'přítele', kterýho budu "milovat nejvíc na světě! a budu s ním stráááášně šťastnáá!" ... a třeba mi to nebude připadat divný. ALe zatím je to úplně naopak, což mě v mým věku možná trochu děsí, ale na druhou stranu tak příjemně hřeje a dává dobrej pocit...
Nechci bejt někdo, kdo nejsem, i když to nevyhovuje 'normám' ostatních... Žít ve světě se zásnubním prstýnkem na ruce, kterej mi dal můj budoucí manžel z oblaků:-D, chválit ho každej den, za povedený hvězdičky a milovat význam slov Geisterfahrer a desítky dalších... Dokázat si vysnít naprosto neskutečnou věc z naprostý blbosti... Mít sny a představy, kterejma chci žít... Tohle mě baví, tohle mám ráda a tohle jsem já...
Třeba se to změní,.. jednou určitě... Ale asi k tomu musím dojít časem... Dokud ten čas nepříjde, budu asi čím dál větší blázen. Stojím na lodi a svět mi mizí kdesi za obzorem.. A já pluju na vlnkách růžovejch snů a všechno je jednoduchý....




Edit: Trochu jsem se nechala unést svejma myšlenkama, za což se předem omlouvám... Někdy to je snůška keců na sebe absolutně nenavazjících... ... ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mihi.de mihi.de | E-mail | Web | 13. července 2010 v 13:03 | Reagovat

Hej uplně krásně píšeš...jinak souhlasim s tebou v těch věcech , že bych též chtěla bejt nechutně bohatá a prohánět se s něčí kreditkou a jezdit si přitom luxusnim autem :P to je asi sen kazdyho :)))

2 BAARRCCA BAARRCCA | Web | 13. července 2010 v 22:27 | Reagovat

jeeežíš, tak to s tou rudou fashion bylo absolutně sladké:DDD normálně jsem tě úplně viděla, jak se u té klávesničky rozplýváš:DD Ale bylo by to eeextrá, co si budem povídat♥
ale jsi krásná i bez fára♥
s druhou částí článku naprosto souhlasím, však si rozumíme:) ale podle mě je zbytečný to řešit, protože to hrozně užírá a bez takovejch myšlenek na ty chudáky, co ti nerozumí a pořád tě do něčeho nutí, je určitě na světě mnohem líp..
Mám tě moc ráda, drž se♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama