immer Heilig sein.

6. listopadu 2010 v 18:03 | ★ °T° ★ |  Bla Bla Bla
Zase mám takovej zvláštní pocit, že je něco špatně.
Dny jsou dlouhý, prázdný a tichý. Kolem je nic. Ve mě je nic. Jako černá díra, co se zvětšuje a spolkne všechno, co jí příjde do cesty... Zas to hnusný odbobí. Nálady, který nesnášim.
Vzpomínky na věci, na který nechci vzpomínat.
Všechno je špatně.
A zase se můžu se svým svědomím jen hádat a hledat, co to "něco" vlastně je. Zase. Nemám si na co stěžovat. Mám všechno. Mám se dobře. Přece nic víc nepotřebuju. Měla bych držet jazyk za zuby a nestěžovat si. Nemám žádný problémy. Nemám nic, s čím bych ty problémy mohla mít. Poslední měsíce, jakoby šel všechen všední a obyčejnej život nějak mimo mě.
Lidi chodí, smějou se, řešej pořád nějaký věci. Něco nestíhaj, něco je žere. Z něčeho maj radost. Něco dělaj. Pro něco žijou.
Přestala jsem už počítat, jak je to dlouho, kdy jsem něco takovýho měla i já. Takovej ten obyčejnej koloběh, ve kterým každej je. Normální myšlenky, normální žití.
A místo toho mi připadá, že mám místo mozku galaxii plnou mimozemšťanů a vesmírnejch talířů, mluví se tam cizí řečí a žije jinej život, kterej s tím na Zemi nemá skoro nic společnýho.
Nevim. Prostě nějak nejsem schopná se do toho normálního běhu začlenit. Nevím pomalu ani jak? Všímám si, že moje myšlenky se soustředěj na úplně jiný věci, než myšlenky ostatních lidí kolem. Čím dál víc se setkávám s reakcí "cože?" a ""nechápu", "nesnášim tyhle tvoje fantazie" atd. Mám chuť začít na dotýčný lidi řvát, ať se ku*va na chvíli zastavěj a snažej se chápat taky oni mě. Já už neumim ani vstřebat to, co do mě ostatní lidi hustěj. Chtěj, abych jim poradila? Pomohla? Vyslechla? Jo, můžu. Ale je to asi takový, jakoby vám to vyprávěli v čínštině. Nedokážu řešit tyhle věci. Říkám sama sobě "prober se už konečně" ale nějak to nejde... i když bych někdy chtěla.. nejde.
Popravdě? Už si ani nedokážu předsatavit, jaký to je, řešit problémy vztahů. Řešit to, že s někým jste. Rejpat se v jeho osobnosti, hnedat na něm chyby a nebo naopak ho tak zbožňovat, až to nejde. Mě to přijde tak nepodstatný? Mě to asi nic neříká, asi jsem vážně divná, nebo magořím, nebo já prostě už nevim, co se to kolem mě děje...
Možná blbnu ze spousty jinejch věcí, který tyhle myšlenkový pochody způsobujou. Jako když žijete v bublině, která prolítá světem a vy sedíte za stěnou a díváte se... A ta bublina pořád ne a ne prasknout.
Je to tak divný. Tak divný.
Je to jako velká široká cesta mířící někam do dálky... A vy po ní jdete... A je všechno ok.. Ale pak najednou zjistíte, že jste vlastně z tý cesty sešli a jdete po malý, úzký pěšince. A když se ohlídnete, je ta odbočka už tak strašně daleko, že ani nevíte, jestli se tam dokážete vrátit...
♥
Potřebuju tohle ventilovat ven, neprosím se o žádný utešující nebo povzbuzující komentáře, možná spíš vlastně ani o žádný... Ono to zase bude dobrý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shadow.. Shadow.. | Web | 6. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

Snad jen možná, nechej náladu náladou. Víš, myslím si, že Ty máš naprosto úžasnou fantazii (podle povídky Humanoid, kterou prostě zbožňuju O:) ) a možná, že díky téhle ošklivé náladě Tě napadne opět něco senzačního.  Mimochodem... jsem Ká Es z Facebooku. :D Pardon, to bylo trapný.

2 Sajü Sajü | Web | 7. listopadu 2010 v 1:04 | Reagovat

nevim, co bych ti k tomuhle řekla. popravdě řečeno, mám i z tebe zvláštní pocit. přijdeš mi zase trošku jiná, víc vzádelenější... nevím, čím to je a je mi to docela líto, ale což...
je na tobě, jak si svůj život sestavíš. já mám koloběh kdy je všechno stejný, jen občas je nějaký výkyv, kdy je změna a přesto není úplně všechno tak, jak má být. říkám si vlastně, jak může někomu, jako jsi ty, která máš naprosto všechno, co chceš, co potřebuješ, bejt takhle a jo, hmotný věci nejsou asi všechno. to, že tě druzí neumějí poslouchat, ser na to. mě taky neumí nikdo moc vnímat a nikdo moc nechápe mojí fantazii, ani to, co se děje v mojí hlavě. to je potom těžký no... :(
chtělo by to další vzrůšo, jako to bylo před koncertem th. to byla náplň co?:D čekat do půlnoci a po půlnoci se prozvánět, odpočítávat každej den, pak hodiny ♥ oh, chybí mi to! ^^
myslím na tebe, tak ať je ti brzo zase hej, hm?
malibu, ananas - to všechno čeká ;o) včetně aténskýho sprchovače ^__^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama