Tunel. Světlo. A 21 gramů.

13. listopadu 2010 v 13:16 | ★ °T° ★
Nedávno jsem narazila na videa týkající se NDE - Near death expierience, a byla jsem tím tak "fascinovaná", že jsem o tom začala přemýšlet. Vrtá mi hlavou, jak je možný, že se něco takovýho vůbec může v mozku odehrát. Nebo spíš otázka jestli se to vůbec v tom mozku odehrává. o_O Nedávno jsem viděla film - 21 gramů (žádný drogy, nebojte se:D) a tak nějak se mi tyhle dva zážitky spojily dohromady a můj mozek se v tom musí neustále šťourat. Další z věcí, o kterých člověk může hodiny a hodiny přemýšlet, ptát se sám sebe na nekonečno otázek a stejně na ně nikdy nemůže nalízt přesnou a dostačující odpověď... S každým otazníkem za větou se otvírá další a další a vám to šrotuje, uvažujete o tom, jestli je vážně něco mezi nebem a zemí, a nebo je to jen jakási chemická nebo nějaká jiná prazvláštní reakce v mozkovejch buňkách.
Abych se vrátila k tomu filmu, děj tu vypisovat nebudu, mimochodem ten film se mi stejně moc nelíbi, na to, že měl na ČSFD přes 85% byl podle mýho názoru dost chabej, ale to je teď stejně vedlejší;) ) Prostě tam jde v zásadě o to, že člověk, v okamžik smrti ztratí na váze přesně 21 gramů. Dokládá to snad i nějaký výzkum či co, ale nikdo nedokáže přesně vysvětlil nebo definovat, CO těch 21 gramů je.

Včera jsem do noci čučela do kompu a tak nějak jsem se snažila se o tom dozvědět něco víc. Když je taková ta chvilka, že nevíte co by, vynoří se nějaká ta myšlenka a mě tohle nějak nejde do mozku. Říkám si, že na jednu stranu těm lidem hrozně závidím, oni se nebojí smrti nebo toho, co příjde po ní. Začnou si vážit sami sebe a svýho okolí, změní svoje životní priority. Myslím si, že by bylo dost užitečný, aby si něco takovýho prožil každej, ovšem problém je, za jakých okolností se vám tohle stane. Nikdy bych nechtěla zažít moment mezi životem a smrtí, ne ze strachu o to, co bude dál, ale něco takovýho je prostě strašnej zážitek pro vaše okolí, když se všichni bojej o to, jestli znova vůbec otevřete oči, nadechnete se a nebo jestli tam zůstanete jen tak ležet a už je neuvidíte. Ale každopádně, tohle mě prostě nějak přitahuje, je to něco, co mě láká a mám potřebu se o tom pořád a pořád něco dalšího dozvídat. Čtu výpovědi lidí, který NDE zažili, sháním všemožný vysvětlení proč to tak a je vždycky dojdu k tomu samýmu. Nejsem schopná tomu nějak porozumět, ale tohle téma ve mě nechává nějakej dojem, možná že i pozotivní, když se člověk to tohohle tématu prostě jen zkusí ponořit a nemávne nad ním rukou, fakt to nutí k zamyšlení a přemýšlení o tom, jestli je se vlastně čeho bát. A čím víc do toho pronikáte, tím víc se snažíte tomu všemu porozumět a možná se ten strach ve vás i trochu zmenšuje, ale přesto neztrácíte respekt.
Asi se o tom nedá mlvit, když to člověk neprožije, a ti, kteří si tímhle prošli to moc dobře popsat slovy nedokážou. Co mě na tom zajímá a uchvacuje ještě víc, že to nejsou jenom doměnky, ale skutečnosti, kterýma se zabývá věda a medicína, ačkoliv v dnešním světě je to, co nemůžeme nahmatat nebo vidět považováno za nereálný, když umřete, je prostě KONEC, nic jinýho p vás nepříjde, dochází k zániku těla a člověka samotnýho, ale tohle do určitý míry tyhle teorie vyvrací...
Nejsem člověk, co by věřil v nějaký zázraky nebo snad nebe, ale pokud se o týhle věci dozvídám víc, nemůžu popřít, že něco takovýho možná fakt existuje. A vlastně můžem bejt všichni rádi na jednu stranu. Nikdo nemůže říct, co bude potom, až vydechnem naposledy, protože to je prostě nemožný, ale lidi, který se tomu přiblížili se přestávaj toho, co příjde, bát. A tak je možná důvod, že se vlastně nemusíme bát nikdo.
Nevěřím v nebe, kam se všichni dostanem a budem se vznášet na mráčku, ale řekněme, že moje představa je taková individuální, třeba má každej takovej svůj prostor, kam potom všem tady odejde a myslím si, že nikoho už nečeká nic zlýho. Odejde někam daleko ze svý hlavy, a tam už bude všechno jen klidný a krásný, třeba tak, jak to popisujou lidi s NDE. Doufám v to, a chci v to věřit, ne kvůli tomu, že nás to za několik dlouhejch let čeká všechny, ale proto, že už jsem - asi jako všichni lidi - ztratila blízký a dodneška je mi po nich tak smutno, že mám chuť vybrečet jim moře jen na důklaz toho, jak srašně moc mi chybí. Ale tím, že něco takovýho tady je, se utěšuju. Jestli šli někam, kde končí hranice zážitku blízko smrti a jestli je to v tom stavu opravdu tak, jak to ty lidi popisujou, už se při vzpomínání na toho, kdo mi odešel můžu usmát a říct, si že je mu fajn. A to, že už tu s náma není si vynahradí tam "někde"...
Možná že tohle je fakt jeden velkej blábol, ale měla jsem potřebu tohle někam sdělit, protože mi to v hlavě šrotí poslední dobou pořád a jsem tak nějak posedlá tímhle tématem...
No, kdyby to někoho náhodou zajímalo, tak → •tady• je odkaz na stránku, kde je toho o hodně víc, a já jsem u toho strávila docela dlouhou dobu... A taky je toho spousta na youtube...
No, asi bych měla tohle téma odložit někam do šuplíku a zas ho na delší dobu zamknout na zámek.
Pro změnu si jdu otevřít téma Mr. BK♥;D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shadow.. Shadow.. | Web | 13. listopadu 2010 v 22:12 | Reagovat

Když se přiznám, jakmile jsem dočetla tvůj článek, hned jsem šla na ten odkaz a.... a! Páni, snad i mně se na chvíli zastavilo srdce. :D Měla jsem u toho pocity takové, jako když jsem četla příběh dívky, která si prošla exorcismem.

2 Sajü Sajü | Web | 14. listopadu 2010 v 12:47 | Reagovat

Dlouhej článek :D Na ten je potřeba si udělat vzácný okamžik :D

3 Mintberry crunch Mintberry crunch | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 14:45 | Reagovat

hej no já to taky viděla ty videa o NDE a četla milion článků..uplně husí kuži jsem měla...jinak premístuju se zpatky na muj starej blog z duvodu prozrazeni identity, tak jestli chceš tak se kukni :-D měj se..mihi :)

4 Hii Tenshin Hii Tenshin | E-mail | Web | 20. listopadu 2010 v 18:04 | Reagovat

Byl jsem mrtvej dvakrát a nikdy se mi nic zvláštního nestalo...bylo to jako spánek. Ničim nerušenej spánek, ticho  a klid. Vždycky, když si čtu takovýhle příběhy, nechápu, proč mně se nic takovýho nestalo xD Neviděl jsem tunel, neviděl jsem nic, prostě jsem spal. Není to fér. *přemýšlí, jestli těch 21 gramů nemůže bejt vzduch nebo něco podobnýho, co člověk v sobě neudrží, když umře* .. (o.o) Moc náročný téma, nebudu nad tim přemýšlet xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama