[„Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."“]

7. listopadu 2012 v 20:02 | ♥T♥ |  Bla Bla Bla

LÁSKA.
Má tohle slovo ještě vůbec nějakej význam? Je to něco, v co stále ještě stojí věřit a do čeho vkládat svoje naděje? Nebo je to jenom pojem bez obsahu, kterej nás má oklamat a uvést do stavu bezmocnosti a víry v něco, co vlastně neexistuje?
Je to něco, co jsme odkoukali ve filmech a doufáme, že to jednou potká i nás? A Ti, kteří tvrdí, že tu lásku už zažili, jak můžou stoprocentně vědět, že jen nežijou v bludu? Je to, co si myslíme, že cítíme opravdu láska? Nebo je jen náš mozek zahlcenej nesmírným množstvím hormonů a emocí?
Existuje láska nebo je to jen výmysl, na kterej se upínáme v naději, že dojdeme naprostýmu naplnění a spokojenosti? A když už k tomu pocitu nějakou náhodou dojdeme, jak můžeme vědět, kdy to skončí? Láska přece všechno překoná a nikdy neumírá…?
Proč se teda lidi hádaj, rozcházej, rozváděj, ubližujou svejm dětem, sobě navzájem, trápí se… Proč nás Ti, kteří nás nějakým způsobem přitahujou k sobě, tak ničí a ubližujou nám? Omotávaj si nás kolem prstu, poznaj naše slabiny a pak jich umí využít? Je láska jen něco, co lidi svou zlobou, chamtivostí a pýchou přetvořili v kudlu zapichující se do zad?
A jak vlastně poznáme, že někoho doopravdy "milujeme"?
Motýli v břiše? To, že na něj myslíme ve dne v noci jak šílený a naše nálada se kazí, jakmile nám neodpovídá nebo ignoruje? Je to láska? Nebo se jen sebetrýzníme něčím co je ve skutečnosti jen chemickej proces v těle?
Když by láska měla být tak nesmrtelná, úžasná, dokonalá a nekončící, proč se pro ní tolik lidí trápí? Proč ten pojem terorizuje lidi ze všech stran?
Představa toho, že by se slovo "láska" úplně a do posledního písmene vytratilo ze života lidí je zvláštní. Alespoň v tom smyslu, že by ji určitě nahradil jiný pojem. Kdyby nebylo slovo láska ten pocit a vnímání toho slova bych pojmenovala jinak. Možná - sebetrýzeň se špatným koncem. Může mít vůbec láska dobrej konec?
A žili spolu šťastně až do smrti. Opravdu se ještě na tom sklonku života tak hluboce milovali, nebo to byl jen zvyk, začít znova žít sám za sebe? Láska není. Láska je jen prázdnej pojem, kterej si lidi idealizujou a upínaj na něj svoje idee a sny. Možná se tak snažíme utýct před světem, kterej je zlej, nespravdlivej a útočnej. Doufáme, že "láska" nás spasí a my budem už do konce života šťastný po boku někoho. Ten někdo nás povede za ruku bude rozumět každýmu našemu slovu a podrží v těžkých chvílích. Nezní Vám to jako KLIŠÉ?
Nevěřím na lásku mezi dvěma cizíma lidma. Věřím v lásku rodinnou, příbuzenskou a kamarádskou. Ale nikdy neuvěřím v lásku mezi mužem a ženou. V idylu, která převrátí Váš svět vzhůru nohama. Nic takovýho totiž není. Je to jen shluk hormonů v tělech, který po nějaký době zase přejdou do normálu. Dokážeme si přiznat, že to tak je? Nebo radši dál budem naivně doufat a věřit v něco, co nám jenom ubližuje a zklamává….?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama