[ Není dáma jako dáma ]

29. července 2014 v 19:02 | ♥T♥ |  Ostatní
První dáma. Elegantní, vážená, vzdělaná, mající šarm a styl, reprezentativní a na úrovni. Taková by zcela určitě měla být. Představuje ozdobu státu, je klenotem země.
Ale jak sám název článku napovídá, není dáma jako dáma. Ostatně historie sama je toho důkazem.
Od vzniku Československého státu v roce 1918 až do jeho konce v roce 1992 se po boku osmi střídajících se prezidentů objevilo také osm jejich manželek. Protože historie je mojí zálibou, chci přiblížit osud a život dvou žen - Hany Benešové a Marty Gottwaldové. Právě tyto ženy jsem si vybrala, abych na jejich odlišných příbězích ukázala, že ne vždy je První dáma DÁMOU v pravém slova smyslu.



Hana Benešová
Příběh manželky prezidenta Edvarda Beneše se zdá být jako z červené knihovny. Život, který prožila, byl mnohdy psán tou nejčernější tuší osudu a jindy se naopak jevil jako pohádka.
Hana, vlastním jménem Anna Vlčková, se narodila roku 1885 v drážním domku v okrese Domaslavice. Jméno si změnila po tom, co se ve svých 21 letech seznámila se svým budoucím manželem a prezidentem Edvardem Benešem. Už samotné setkání těchto dvou lidí připomíná sladký romantický film. Paříž. Město zamilovaných. Město, kde se poznali díky svým přátelům. Navštěvovali společně přednášky francouzštiny, literatury a historie v Sorbonně. Dokonalý začátek romantického příběhu. Zasnoubili se v roce 1906. Jméno Hana přijala proto, že Anna připomínala prezidentu Benešovi jeho nešťastnou a nevydařenou lásku z mládí. Vzali se o tři roky později.
Během první světové války měl pár prožít své první trpké chvíle. Zapojili se společně do odboje. Edvard odešel v průběhu války do exilu a Hana zůstala sama. Díky svému vztahu k Benešovi byla za války 11 měsíců vězněna a se svým milovaným se neviděla dlouhé tři roky. I přesto, že během této doby zjistila, že pravděpodobně nikdy nebude schopna mít dítě, milovala svého muže a pokorně se smiřovala a přijímala veškeré nástrahy osudu. Její jediné těhotenství totiž skončilo potratem.
Hana byla velmi vzdělanou ženou a okouzlující dámou, která oplývala šarmem. Za 1. republiky po boku Edvarda Beneše jako ministra zahraničních věcí byla váženou paní. Po smrti T.G. Masaryka se stal Beneš prezidentem a Hanu čekala zkouška v podobě pozice první dámy. Zvládala ji bravurně. Ve chvíli, kdy propukla v Evropě 2. světová válka, odešla se svým manželem do exilu a začala pracovat pro Červený Kříž. Po boku Edvarda stála celou dobu války a podporovala ho ze všech sil. V poválečném období se vrátili zpět do Československa a Hana se opět vrátila do rodné země v pozici první dámy. Tato doba pro ni znamenala nejlepší roky života. Byla národem milovanou a obdivovanou ženou. Stala se z ní skutečná První Dáma.
Ale osud opět vytáhl z rukávu černé eso. V září 1948 umírá její milovaný manžel a prezident Edvard Beneš. Okolnosti i politická situace položila jindy silného muže na lopatky a nastupující komunistická totalita mu zlomila vaz. Hana se po jeho smrti stáhla do ústraní, odešla mimo společenský i politický život. Díky svému vztahu k Edvardu Benešovi, který byl až do své smrti trnem v oku komunistickému režimu, byla po zbytek svého života sledována tajnou státní bezpečností.
Hana se již nikdy znovu neprovdala a po zbylých 26 let žila v osamění. Přesto v očích veřejnosti neupadla v zapomnění. Díky svému osobnímu kouzlu, šarmu a úrovni na ni lidé nezanevřeli, i navzdory režimu, který tyto sympatie ani trochu nepodporoval. Ještě dlouhá léta po tom, co žila stranou, ji lidé poznávali a projevovali úctu. Stačilo, aby cestující v tramvaji Hanu Benešovou poznali a v tichosti, s obdivem a pokorou v očích vstali a vzdávali tak hold neobyčejné a statečné ženě. Byla skutečnou dámou, lidmi milovanou a nezapomenutelnou. Proto myslím, že její příběh může být mnohým inspirací. Hana Benešová zemřela ve svých 89 letech v roce 1974.

Marta Gottwaldová
Život Martě Gottwaldové cestu růžovým sadem nepřipravil. Narodila se v Kopřivnici chudé vdově jako nechtěné a nemanželské dítě. Dostala jméno Marie. Vzhledem k poměrům, ze kterých pocházela, i genetickým dispozicím bylo jasné, že z Marušky nejspíše nikdy nebude intelektuálka. Chytrosti a postřehu příliš nepobrala, když se pokoušela vyučit se číšnicí, její pokus marně ztroskotal, a tak začala pracovat jako služka.
Její další životní cesta není příliš dobře zmapovaná, a nejrůznější zdroje přichází s pestrými příběhy i pikantnostmi. První příběh o životě Marty Gottwaldové hovoří, že Marie údajně začala vydělávat peníze v nevěstinci. Nejspíše i proto si změnila jméno z Marie na Marta. Jiný důvod totiž není znám. Otázkou ale zůstává, zda jsou tyto informace pravdivé či nikoliv. Existuje mnoho argumentů pro, ale také spousta proti. Nicméně, právě tahle životní cesta přes srdce a náruče nejrůznějších mužů ji měla dovést až ke Klementu Gottwaldovi. Poznali se v roce 1919 údajně právě v nevěstinci, kam měl Gottwald pravidelně za Martinými službami docházet. O rok později, kdy se tímto nepříliš romantickým způsobem seznámili, porodila Marta Klementovi dceru, kterou pojmenovala po sobě. Gottwald, když se zprávu o svém otcovství dozvěděl, nelze říct, že by zrovna radostí jásal. Historka, která se k tomuto momentu vztahuje, je poněkud bizarní, leč podle mnohých pravdivá.
Marta měla přijít za Klementem s tím, že s ním má dceru a přeje si, aby s nimi žil. Na to Gottwald jako potrefený měl vyskočit z okna v prvním patře se slovy: "S touhle k***** já opravdu žít nemůžu!". O osobnosti a charakteru tohoto muže si můžete udělat obrázek sami.
Druhá verze příběhu se zakládá na tom, že se Marta s Klementem měla seznámit v čase, kdy byl Gottwald na vojně. Poznat se měli na tancovačce a po krátkém románku se narodila dcerka Marta. Ať to bylo jakkoli, Gottwald se do manželství příliš nehrnul a s Martou nikdy žít nechtěl. Nicméně otcovství nezapíral a otevřeně jej přiznával. Jejich cesty se znovu spojily v roce 1924, kdy spolu začali žít. O 4 roky později se vzali. Marta jako manželka komunistického předáka to neměla v dobách demokracie příliš jednoduché. Byla terčem posměchu, urážek a mnoho lidí na ni pohlíželo skrz prsty. Ačkoli do strany nikdy nevstoupila, byla svému choti oporou. Snášela policejní prohlídky, svého muže u výslechů zapírala a nosila tajné Gottwaldovy vzkazy na určená místa. V roce 1934 po tom, co byl na Gottwalda vydán zatykač, emigrovali společně do SSSR. To byly pro manžele časy plné přepychu, bohatství a dopřávání. V Moskvě měli vše, na co si jen vzpomněli. Tato situace se opakovala i za 2. světové války, když se znovu ocitli v Moskvě.
Po převratu roku 1948 se stala Marta První dámou. Byla zcela odlišná než její předchůdkyně. Jiný režim, jiná žena v čele. Přesto Marta vzhlížela k osobě Hany Benešové a chtěla se jí podvědomě vyrovnat, ať elegancí, tak šarmem. Nikdy ale nemohla dosáhnout jejích kvalit a hodnot, přestože se nechávala oslovovat "milostivá paní". Oblékala se sice u stejných módních domů, šaty si nechávala šít stejné podle modelů paní Benešové, ale to vše způsobilo, že připomínala spíš karikaturu Benešové.
Marta oplývala korpulentní postavou i zcela jiným vzhledem. A nikdy se jí ani nepodařilo dosáhnout takové obliby a popularity jako její předchůdkyni. Důkazem toho jsou i trapasy, které Martu díky jejímu původu provázely na cestě první dámy. V horkých letních dnech nosila drahé kožichy, velmi hlasitě se smála, měla mnohdy nevhodné vtipy a byla velice hlasitá. Prý se ráda napila a velmi milovala hraní mariáše. Ale nesnášela, když si někdo dělal legraci s ní. Údajně neváhala využít v takovou chvíli svého vlivu, aby se mu pomstila.
Ale nelze tvrdit, že nebyla oddanou a hodnou ženou ke svému blízkému okolí. Z poměrů ve kterých vyrostla a dlouhá léta žila, se naučila šetrnosti a nebyla příliš rozhazovačná. Sama prý Gottwaldovi vařila prostá česká jídla, která měl rád a svým přátelům z Moskvy dávala oblečení nebo jídlo, na které neměli. Byla hodnou babičkou i matkou a správnou hospodyní. Přesto tyto její kvality a přednosti nestačily na to, aby nahradila okouzlující a šarmantní Hanu Benešovou.

Životní cesty těchto dvou žen jsou zcela rozdílné a je nutno říci, že nelze tyto dvě dámy stavět rovnocenně vedle sebe. Každá pocházela z jiných poměrů a každá prošla jinými zkouškami osudu. Ale na jejich příkladech a příbězích v pozici prvních dam lze jednoduše vidět, že získat titul první dámy neznamená být první dámou v srdcích společnosti.

Co si o těchto ženách myslíte Vy? Která první dáma je/byla podle vás nejlepší reprezentantkou? Kterou máte nejraději? Podělte se se mnou. [:)]
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama