[.všechno nebo nic.]

12. listopadu 2014 v 0:48 | ♥Hany♥ |  Bla Bla Bla
"Když jsi v pohodě, tak i ostatní jsou v pohodě. A když nejsou v pohodě, musíš se snažit, aby v pohodě byli."

Když se mění zásadní věci ve vašem životě, který jste předtím dělali úplně jinak, nebo je nedělali vůbec, je to dost zvláštní pocit. Je to jiný. Když se mění něco uvnitř Vás tak moc, že to skoro slyšíte jako když se láme led, a zároveň se navenek nemění skoro nic. Nic a nebo všechno. Nedokážu najít slovo, možná jedno. Magický. Je to tak zvláštní a nezvyklý, mění se pohled, přístup, mění se něco uvnitř k lepšímu a nese to s sebou zvláštní vnitřní klid a pohodu. Všechno se najednou dá nějak vyřešit, dá se volně dýchat a pohled do zrcadla je najednou jinej. Bez strachu, bez výčitek, bez špatnýho svědomí. Je to jako když se rozlije horizont tak daleko, že jste ani netušili, jak daleko se vlastně dalo dohlídnout. To, co jsem předtím neviděla nebo spíš nechtěla vidět, to je najednou přímo předemnou a děje se to. To, čeho jsem se bála. Bála jsem se toho tolik, byl to můj vnitřní utajenej strach.
Ten největší strach se najednou stal skutečností, a já jsem zjistila, že se vlastně ani tak není čeho bát. Že to možná půjde. A že to nakonec je i hezký...
Změna je vždycky zvláštní stav. Stav očekávání z toho, co bude. Z toho, co nebude. Z toho, co by mohlo být. Z toho, co bude. Není to jako změnit barvu vlasů nebo trička. Je to změna, která může bourat zdi a hory přenášet, je velká, je vlna, je úplně naruby. Přináší spoustu novýho, lepšího, posouvá dál. K tomu vlastně asi změny slouží. Občas je těžký je udělat, někdy vlastně ani nechcete, změna je risk a možná ztráta, ale nakonec to tak má být. A jakmile se přestanete bát, stane se to.
Spousta věcí, která je pro hodně lidí samozřejmost, je pro mě nová. Nový pocity, nový přemýšlení o věcech, o druhých... Změnit se, to nejde naplánovat. Příjde to. Stane se to. Najednou se nepoznáváte a děláte věci bez přemýšlení tak, jak jste je nikdy dřív neudělali. To je ta změna. Jde zevnitř. Ovlivní Vás, změní Vás, přehází žebříčky léta budovaných hodnot a přesvědčení, změní směr a otevře nový dveře.
Sebekontrola končí, rozum se nějak hrne do ústraní. Argumenty padaj. Mozek rezignoval. Zato tam, vevnitř to buší, skoro vyskakuje z hrudníku, tetelí se a chvěje, hřeje a rozhoduje na základě pocitů, který jsou silnější než všechny argumenty na světě.
Bránit se dalo moc práce. Bránit se tomu trvalo roky obrňování se, přesvědčování sebe sama, stavění si ochranný zdi. Ale možná už je čas přestat se bránit a prostě se tomu poddat. Všechno nebo nic...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | 12. listopadu 2014 v 11:18 | Reagovat

Nevím, jak lépe bych to vystihla. Krásně jsi napsala snad všechny pocity, které člověk při změně prožívá, nad čím přemýšlí, čeho se obává.
Fakt hezký článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama